Ahoj z Austrálie,
jak moc se může změnit za rok?? V mém případě se svět otočil o 360°. Z představy se stal život a ze snu realita. Ale jak už to v životě bývá, nic není jen tak ze dne na den. Toto je příspěvek o jednom víkendu loňského roku, který byl tou ‘rozbuškou’ pro změnu :-D. Doufám, že se článek bude líbit.
Tento týden je to přesně rok od toho, co jsem se zúčastnila druhého orientačního meetingu v Kroměříži. Víkend, který změnil mnohé a ovlivnil všechno.
Už v pátek v brzy ráno, jsem se já a moje kamarádka Klára (právě teď je na výměně v Oregonu, USA), kterou jsem potkala jen díky Rotary, vydaly na dobrodružnou cestu do Kroměříže. V té době to pro mě byla obrovská věc, nikdy před tím jsem nejela sama vlakem bez rodičů. Byla to zkušenost, začátek velké cesty. Malá příprava na život měnící cestu do světa :-D.
Cesta skrz Republiku byla velká legrace, jak pro nás, tak určitě i pro lidi v našem okolí. Málem jsme se ztratily na snad nejmenším nádraží v celém Česku, no co, chybami se člověk učí. Přijely jsme hodně předčasně, ale byl to ten nejlepší spoj, jelikož je vždy lepší přijet dřív než později. Došly jsme si na oběd a prošly zámecké zahrady. Byla to fajn procházka, nakonec jsme se podle mapy vydaly na místo určení.
Přišly jsme do ubytovny, byly přidělený do pokojů a odevzdaly dokumenty, taky jsme vyfasovaly jmenovky (doporučuji je všude nosit). Dlouho jsme čekaly než se objevil někdo další, jelikož jsme přijely doopravdy brzy. Moje spolubydlící byly dvě holky ze Slovenska (právě teď je jedna v Brazílii a druhá v Jižní Korei). Okolo 7 hodiny večerní proběhlo oficiální zahájení. Psaly jsme testy z angličtiny, nejdříve poslech a pak čtení. Měla jsme z toho docela strach, ale nakonec nebylo moc z čeho. Teda kromě únavy, která se začala velmi brzy projevovat a ovlivňovala mé soustředění. Celý den na cestě si vybral svoji daň. V takovýhle chvílích se na cestě za výměnou, člověk ocitá docela často, ale 100% to stojí za to :-D. Hlavně se nesmí propadat panice. Po testech jsme hráli různé hry a poznávali nové lidi, navazovali nové přátelství a smáli jsme se. Večer jsme také viděli rozpisy se skupinami a časy, kdy nás čekají pohovory druhý den dopoledne.
V sobotu ráno jsme šli na snídani a potom na shromáždění ze kterého jsme se rozběhli ke svým prvním komisím. Základem úspěchu a mou hlavní radou pro outboundy je: Všude chodit včas (klidně předčasně) a nosit jmenovku. Mojí první komisí byli rotexáci (lidi, co úspěšně absolvovali výměnu), z tohoto pohovoru jsem měla docela strach, jelikož to byl můj první pohovor a nevěděla jsem, co očekávat. Není čeho se bát, jen být sám sebou a přemýšlet. Mezitím ve společenské místnosti probíhalo skypování s loňskými outboundy, prezentace Rotexáku a měření na Rotary saka.
Mojí druhou komisí byli Rotariáni. Ptali se na různé věci o Česku a o Rotary. Pak přišla angličtina, které jsem se bála asi nejvíce. Nakonec to dopadlo celkem dobře, řekla bych. Dozvěděla jsem se i výsledky písemných testů z předešlého dne a byla jsem sama sebou mile překvapená. A jako poslední byl můj pohovor s jedním s distriktních představitelů, tento pohovor byl asi nejlepší, jelikož ze mě po angličtině opadla všechna nervozita.
Když to bylo celé za mnou za mnou, připadala jsem si tak o 100 kilo lehčí. To jsem ale ještě nevěděla, že budu zavolána do druhého kola. Šla jsem podruhé na angličtinu a bylo to fajn. Měla jsem za úkol mluvit anglicky o Austrálii, což bylo v pohodě, vzhledem k tomu, že miluji zeměpis a věděla jsem toho hodně, takže jsem měla o čem mluvit. Pak jsme šli na večeři, hráli jsme hry a nakonec šli do hajan. Hned jsem usnula, jelikož jsem byla unavená jako snad nikdy předtím (a to, že umím ponocovat :-D).
Ráno po snídani měl pan Barák super užitečnou prezentaci o vyplňování ‘ďábelských papírů’ neboli přihlášek. Doporučuji poslouchat na 1000% a psát si pečlivě poznámky, zachrání vám to spoustu problémů a nervů.
Pak už nezbývalo nic jiného než se rozloučit a vydat se na cestu zpět. Cesta byla stejně záživná jako ta první ale nakonec jsme se v pořádku dostaly domů.
OM II. byl úžasný a neuvěřitelný zážitek, který by mi dal tolik do života i kdybych na výměnu nakonec neodjela. Vzpomínat na tento speciální víkend o rok později z mé vysněné země – Austrálie, je samo o sobě splněné přání.
Z jednoho z nejúžasnějších míst planety, z městečka Roma, se loučí,
Vaše Míša ❤
Tučík na cestách 